Z rozhovoru s PhDr. Jaroslavem Šturmou uvedeném na blogu Sdružení pěstounských rodin
Co byste doporučil nebo naopak nedoporučil těm, kteří uvažují pěstounství?
Během času rozhodování a přípravy je třeba zkoumat sám sebe. Často myšlenka na opuštěné dítě je sama o sobě motivující. Takto, předpokládám, se zrodilo přechodné pěstounství, které vyžaduje akci teď hned. Je třeba představit si, jak to bude vypadat: být s tím dítětem, projít s ním chvílemi, kdy mě nevezme za svého, protože mě ještě nezná, vědět, že může přijít období, kdy dítě už by chtělo novou situaci přijmout, ale má potřebu nosnost vztahu vyzkoušet. Říkáme tomu testovací chování. Dítě se
třeba začne vztekat a dospělý by mu měl dát najevo: jsem tu s tebou, mám tě rád, neopustím tě, my dva to spolu dokážeme. Učit se spolu sdílet čas. A také je třeba budovat tu představu, že nebude věčně miminko, které se usmívá, ale vyroste a počítat s tím, že jednou odejde. Myslet na tu perspektivu dlouhodobosti a trvalosti vztahu, aniž by bylo třeba předem vyvolávat obavy, i když je to společné dobrodružství.
Blog Sdružení pěstounských rodin
